Díkůvzdání jsem zažila během svého pobytu v USA jen jednou, ale stačilo mi to, abych se do konceptu tohoto svátku zamilovala. Den díkůvzdání není jako Vánoce, během nichž se slaví, otevírají se dárky, poslouchají se vánoční koledy a tak dále. Vánoce jsou oslavou mnoha věcí s mnoha rozdílnými prvky. Díkůvzdání je oproti tomu prostě o vděku, který cítíte k lidem kolem sebe – a já mám rozhodně být za co vděčná, obzvláště když přijde na mou americkou hostitelskou rodinu.
Den díkůvzdání vždy připadá na čtvrtek a je konečně tady – moje hostitelská rodina a já jsme našimi sousedy oslavujeme Den díkůvzdání. Sedíme za domem na verandě se slunečními brýlemi a žabkami, díváme se na jezero a na lidi, kteří na něm blbnou a jezdí na kruzích. Je 86 stupňů Fahreinheita (30 stupňů Celsia) a my se zrovna chystáme nacpat se vynikajícím jídlem. Jsem nadšená z jídla, které budu ochutnávat poprvé, a nemůžu se dočkat, až bude hotový krocan a vyndá se z trouby. Ponořím se do vlastních myšlenek a přemýšlím o tom, za co bych měla být vděčná, a tohle vše mi vytane na mysli…
Jsem vděčná za:
Příležitost stát se au pair
Možnost být v Americe
Tuto zkušenost, kterou mnoho lidí nezíská
Každý okamžik, který jsem sdílela se svou hostitelskou rodinou
Své sousedy, kteří jsou jako moje druhá rodina
Vše, co jsem se doposud jako au pair naučila
Všechno, co mě čeká v budoucnosti
Všechny vzpomínky, které jsem získala
Historky, které mohu vyprávět po zbytek svého života
Skvělé počasí
Jakmile se vynořím ze svých myšlenek, rozhlédnu se kolem sebe a usměju se – uvědomím si totiž, že je toho mnohem víc, za co můžu být vděčná. Objeví se zbytek rodiny a všichni se shromáždíme v kruhu, držíme se za ruce a každý z nás musí říct jednu věc, za kterou je vděčný. Jak jsme tam tak všichni stáli, znovu jsem se rozhlédla a uvědomila si, že jsem se tu nikdy necítila víc jako doma. Když jsem přišla na řadu, konečně jsem mohla říct: „Jsem vděčná za svou hostitelskou rodinu.“ A je to pravda, protože bez nich bych nepotkala nikoho z těchto báječných lidí – a kdyby si mě nevybrali během procesu spojování au pair s rodinou, kdoví, kde bych teď byla? Díky nim jsem prožil nejlepší rok v celém svém životě – a díky jejich lásce a pohostinnosti mám nyní druhý domov v USA. A domovem myslím místo, kde jsou, konkrétně Floridu. Každý rok se těším na návrat, protože mi chybějí víc než cokoliv jiného. 
Po našem „kruhu vděčnosti“ je konečně čas pustit se do jídla. Na jídelním stole najdete pečeného krocana, mačkané brambory, omáčku, nádivku, brusinkovou šťávu, dýňový koláč, limetkový koláč, kukuřičný chléb, lusky a je toho mnohem více. Pro mě to bylo jídlo, na které jsem nebyla zvyklá, ale to mi nezabránilo v tom, abych neochutnala kousek od všeho! Bylo to vynikající.
A jelikož to bylo den před Black Friday, se svou nejlepší kamarádkou jsem strávila večer nakupováním poblíž. Byl to výjimečný den plný vděku, vzpomínek a lásky.
Den díkůvzdání je svátek, který mi navždy bude chybět, ale vždy ho budu milovat a doufám, že jednoho dne ho budu moci představit někomu dalšímu.